„Je celá z kamene, má nádhernou a pevnou klenbu, která jistě přečká až do dnů Posledního soudu. Proporce vyjadřují nebeský řád, architektura se číselnou harmonií podobá hudbě.“ Tak nadšeně psal o této stavbě francouzský královský kronikář Guillaume le Breton. Řada spisů a knih byla napsána, mnohé legendy se vyprávějí, bezpočet poutníků přišlo za dlouhá staletí do katedrály v Chartres. Říká se, že v jejích dvou tisících kamenných postavách, třech velkých rozetách a na 176 oknech s malbami na skle je zaznamenáno celé Písmo svaté. Stojí na vyvýšeném místě nad řekou Eure, přítokem Seiny, kde kdysi stávala druidská svatyně. Ranně křesťanský chrám byl v 8.století zničen Hunaldem, vévodou Akvitánským, pak znovu postaven a o století později zapálen vikingskými nájezdníky. Také románská krypta z 11.století se stala obětí ničivého požáru. Roku 1194 se započalo se stavbou gotické katedrály s bohatou sochařskou výzdobou a okny zářícími barvami, která byla roku 1260 za přítomnosti krále Ludvíka IX. Svatého slavnostně vysvěcena. Od té doby nedošlo k podstatným úpravám a gotická stavba už téměř osm set let přitahuje pozornost věřících i laických návštěvníků. Dnes katedrálu navštěvuje i bezpočet poutníků na Pařížské trase Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela.
Architektura obrážející Písmo i nebeský řád
Vítají nás dvě charakteristické věže katedrály, Vieux Clocher (Stará věž), vysoká 105m, z níž na první pohled vyzařuje čistá, strohá gotika a naproti ní Clocher Neuf (Nová Věž), vysoká 117m, zdobená filigránskými kružbami ze 16.století. Vstupuje se západním, tak zvaným „královským portálem“, který zdobí sochy velebící Krista – Krále. Stejně jako my dnes přicházeli tudy králové i prostý lid, aby v úžasu shlédli hru světel a stínů, připravenou neznámými staviteli, sochaři i tvůrci barevných vitráží. Rozeta – symbol Slunce a Krista, byla vsazena do tohoto portálu kolem roku 1215. Nehledě na to, že byla prvním růžicovým oknem v chrámu, má úctyhodný rozměr 12,18m. Za zvuků varhanní hudby, která se právě nese chrámovým prostorem, naše dychtivé oči sledují děj Posledního soudu, který byl vepsán do skla. Andělé troubí na pozouny, mrtví vstávají z hrobů, archanděl Michael váží jejich duše a jeho počínání sleduje ďábel. Čerti odnášejí nehodné oběti do pekel. Tři okna umístěná pod rozetou symbolizují nejvyššího soudce Krista. Znázorňují Ježíšův rodokmen, jeho život, umučení a vzkříšení.
Severní portál, pocházející také z počátku 13.století, je nazýván „portál zasvěcenců“. Jsou tu postavy starozákonních mágů, Melchizedecha s pohárem, v němž mnozí spatřují svatý grál, Árona s holí proměny, Davida s loutnou zvukových vibrací a Šalomouna jako stavitele Jeruzalémského chrámu. V jejich středu se nachází svatá Anna držící Pannu Marii. Protější jižní portál má uprostřed žehnajícího Krista, který je obklopen apoštoly. V jeho růžicovém okně je pak zobrazena Apokalypsa. Hned na vedlejší stěně vzhlížíme ke slavnému velkému chrámovému oknu z 12.století, věnovanému Panně Marii. Připadá mi, že nikde v této úchvatné svatyni nezáří modř oken tak magicky jako tady. Je to tak zvaná chartreská modř, kterou se už jinde nepodařilo ve výzdobě zopakovat. Září stále stejně, ať venku svítí slunce, či je pod mrakem. Patří k hlubokým alchymickým tajemství katedrály. Je snad součástí tajemnému odkazu rytířského řádu templářů, který zmiňuje ve své knize o tajemstvích Chartres Luis Charpentier. Velmi podrobný výklad podává v čeština kniha Petera Kováče: Katedrála v Chartres z nakladatelství Eminent, 2007.
Posvátné relikvie
Mnoho ze vzácných pokladů interiéru katedrály v Chartres bylo v průběhu věků zničeno, a to zejména v 18.století za Francouzské revoluce. Některé památky se zachovaly ve zlomcích, jiné byly nahrazeny kopijemi nebo novými kultovními předměty. Místo vzácné černé madony, která podle některých odborníků byla v keltské době uctívána jako černá Matka, stojí dnes v chrámové lodi Panna Maria ze Sloupu (Notre-Dame-de-Pillar). Tato zlacená barokní socha, umístěná v chrámové lodi na vyvýšeném sloupu, tone v záplavě květin. Kult Panny Marie je tu stále živý.
Poutníci přicházejí do kaple zasvěcené nejsvětějšímu srdci Panny Marie, kde se vystavuje k uctění ojedinělá relikvie, známá jako Roucho Panny Marie. Francouzi ji nazývají Sante Chemise. Říká se, že roucho měla na sobě spositelova matka ve chvíli narození malého Ježíše. Původně více než pět metrů dlouhý kus látky a závoj zdobený proti sobě stojícími lvy, získala ve Svaté zemi císařovna Helena a přivezla ho do Konstantinopole. Odtud jej obdržel darem Karel Velký. Jeho vnuk Karel, zvaný Lysý, posvátnou relikvii věnoval roku 876 kostelu v Chartres. Podobně jako v Byzanci bylo toto roucho za válečných událostí vyvěšováno na hradby coby ochrana. Obyvatelé Chartres jím prý byli dvakrát ochráněni před útoky Normanů. Ti se po jeho spatření dali na útěk a městu téměř neuškodili. V 10.století bylo roucho umístěno do cedrové schránky pokryté zlatem. Její čtyři stěny byly vyzdobeny drahokamy, mezi nimi i velkým safírem, darem neapolského krále Roberta. Relikvie zázračně přečkala velký požár roku 1194, jemuž padla za oběť románská bazilika. Pouze dva menší kousky látky však zůstaly po Francouzské revoluci, kdy chátra schránu rozpečetila a vypáčila. Roku 1927 oba fragmenty prozkoumali povolaní experti a datovaly je do 1.století. Navíc se zjistilo, že pocházejí z Palestiny nebo ze Syrie. Takže po staletí tradovaná legenda nebyla vyvrácena.
Se Chartres je spojována též úcta ke svaté Anně, matce Panny Marie. Dokazuje to ostatně i velká vitráž v jižní rozetě se svatou Annou a Pannou Marií v jejím náručí. Katedrála má mezi svými poklady i vzácnou Anenskou relikvii, pocházející z jedné z křižáckých výprav. Roku 1204 se zúčastnil výpravy do Konstantinopole hrabě Ludvík I. z Blois, vnuk franckého krále Ludvíka VII., známého mimo jiné tím, že ač král, přišel do Chartres bos, pěšky jako kajícník ze vzdálenosti 20km. Hrabě z Blois získal při posvátném tažení hlavu svaté Anny, kterou poslal do Chartres, sám se už domů nevrátil a podlehl útrapám výpravy. Relikvii předala katedrále jeho žena Kateřina. Proto v Chartres dnes patří k velkým svátkům vedle řady mariánských slavností též červencový svátek svaté Anny, kdy přichází množství poutníků zejména z řad studující mládeže.
Cesta labyrintem
V přední části hlavní chrámové lodi nalezneme do podlahy vsazený proslulý chartreský labyrint ze 13.století. Podobné labyrinty byly umístěny i v dalších středověkých katedrálách, například v Remeši, byly však postupně odstraněny, jen právě charterský se zvláštní náhodou zachoval dodnes. Je to jakási bílá kachlová stezka na tmavém pozadí v devíti soustředných kruhových segmentech o celkové délce 261,5m. Ve středověku jí poutníci procházeli déle jak jednu hodinu, mnozí z nich po kolenou, a připomínali si jeruzalémskou křížovou cestu i utrpení Ježíše Krista. Přitom přednášeli zvláštní litanie, které přispívaly k udržení rytmu. O velikonocích se pod vedením duchovních na ploše labyrintu tančilo a pohazovalo míčem, symbolem Slunce a Krista. Bludiště symbolizovalo cestu do nebeského Jeruzaléma, a tím i cestu ke spáse.
V nové době zde hledají lidé velký zdroj pozitivní energie. Uvádí se, že kdo projde celým labyrintem bos, získá intuitivní otevřenost vůči přírodním silám i nebeskému řádu. Jeho obrazem je harmonie uzavřená v celém posvátném prostoru. Vždyť i průměr labyrintu 12,885m odpovídá průměru západní rozety, vsazené do královského portálu.
Chvíli potrvá, než naleznu labyrint, zastavený řadou židlí určených pro návštěvníky varhaního koncertu. Jen jejich středem se táhne volný prostor a lze tu vystopovat vnitřní růžici labyrintu. Zouvám boty a mé poutnické nohy stanou na bílé kachli v samém centru vytoužené poutní stezky. Na chvíli zavírám oči a pocítím brnění procházející celým tělem. Když oči otevřu, obejmou mne záblesky světel, které posílá do posvátného prostoru největší chartreská rozeta.
Léčivý pramen v podzemí
Léčivý pramenV kryptě pod katedrálou se nachází keltská studna, nazývaná „studna moci“, jejíž vodě byly již v předkřesťanských dobách připisovány zázračné účinky. Legenda vypráví o křesťanech, kteří byli umučeni v její blízkosti. Byla prý mezi nimi i svatá Modesta, dcera římského místodržitele. Proto se studni říkalo též Puits de Saints Forts (Studna světců silných ve víře). Jiná pověst hovoří o oltáři galských druidů, který stával poblíž studny. Byl zasvěcen Panně, jež porodila dítě a její temná soška, vyřezaná z hruškového dřeva, zde byla dlouho uctívána. Pohanský kult se v křesťanských dobách změnil v uctívání Panny Marie z Podzemí (Notre-Dame-Sous-Terre). Středověcí poutníci zachovávali zvyk spát po devět nocí v blízkosti studny a popíjet z jejího pramene. Mnozí z nich byli zázračně uzdraveni, mimořádně účinná prý byla tato léčba proti epilepsii a psychosomatickým chorobám. Proto byl součástí svatyně i špitál, určený nemocným, kteří tu s důvěrou hledali vysvobození od svých bolestí, či lehkou smrt. V roce 1650 však nechali představitelé církve zazdít podzemní chodbu, kterou poutníci přicházeli, aby se zabránilo pohanským praktikám. Studna byla zasypána, naštěstí ne napořád. Na začátku 20.století archeologové divotvornou studnu nově odkryly a v její blízkosti se našly i zbytky keltských staveb. Už zase přicházejí návštěvníci, v doprovodu místního průvodce mohou nahlédnout do hlubiny okrouhlé studny a uctít sedící sochu Panny Marie s Ježíškem na klíně. Je to kopie původní kultovní sošky, která byla za Francouzské revoluce dne 20.prosince 1793 spálena na hranici před katedrálou, nazývanou tehdy „chrámem rozumu“.
Procházíme monumentální podzemní kryptou ve směru od severu k jihu, ze tmy ke světlu, tak jak přicházeli dávní poutníci. Sedmdesát metrů dlouhá galerie, zvaná svatá loď, působí tajemně. Přesto nese znaky užívání při současných bohoslužbách. Moderní oltář je z kamene, lámaného v lomu poblíž Berchéres, ze kterého pochází též velká část kamene sloužícího ke stavbě katedrály. V místech, určených kdysi k odpočinku a přespání poutníků, stojí vzácná křtitelnice z 12.století, která je stále využívána ke svému účelu. Dlouhá řada židlí vybízí k usednutí a k meditaci. Pohled se přitom zastaví na středověké fresce, znovu odkryté v roce 1976, na které svatá Panna drží v rukou Ježíše a po jejím boku jsou svatí biskupové Savinien a Potentien, kteří podle legendy byli posláni evangelizovat kraj Chartres. Výsledky jejich snah jsou patrné dodnes.
Kéž nikdy nezhyne v Chartres velké dědictví minulosti!
Alena Bímová (C) 2007
Odkazy
Katedrála v Chartres na Wikipedii (česky)
Katedrála v Chartres na Wikipedii velmi obsáhle (anglicky)