Od 15. června se otvírají poutnické ubytovny. Na tomto odkazu najdete interaktivní mapu s červenými kolečky, na které se vám po kliknutí otevře informace o ubytovně a kontakt. Poutníků je letos zatím málo, takže i to je zajímavá příležitost vyrazit. Tuto krásnou mapu vypracovalo sdružení přátel Camina, které funguje na dobrovolné bázi v každé oblasti, kudy tzv. Francouzská cesta prochází.
Pokud se na cestu vydáte, pak vězte, že Santiago de Compostela není jediným cílem, ale že na cestě je mnoho úžasných a překvapivých míst, vesniček a měst, a hlavně lidí, z kterých je vytvořen místní kolorit, a o jednom takovém místu bychom vám rádi napsali.
Na křižovatce dvou cest
Na Svatojakubské cestě je zvláštní kraj, kterému se říká Maragatería. Kříží se tady nejen dvě hlavní cesty, tzv. Francouzská a Vía de la Plata, ale také osudy dávných civilizací.
První z nich byla kultura římská. Římané, kteří si ze Španělska vytvořili zásobovací kolonii, si v místě, kde se dnes rozkládá hlavní město provincie Astorga, založili vojenský tábor. Psal se rok 15 před narozením Krista a desátá legie zvaná Gemina odtud podnikala výpady proti původním ibersko-keltským kmenům. Bylo to období plné válek, které historikové nazvali kantabrijské. Nakonec římští legionáři zvítězili nad kmeny Astuřanů, Kantabrijců a Galicijců a definitivně si podmanili celý Iberský poloostrov. Aby se však po tomto vítězství mohli přesunout jinam, v jejich případě na východ k Dunaji, potřebovali cesty. A tak je stavěli, tedy lépe řečeno najímali místní za mrzký peníz a ti toto inženýrské dílo doslova a do písmene oddřeli. První a nejdelší cestou, kterou nechali Římané na poloostrově vystavět, byla Vía Augusta. Se svými patnácti sty kilometry se táhla od Pyrenejí až po Cádiz a lemovala středomořské pobřeží. Z jihu na ni navazovala již zmíněná Vía de la Plata, takzvaná Stříbrná cesta. Název je ovšem zavádějící. Necirkulovalo po ní stříbro, a pokud ano, jen v malém množství, což by sotva stačilo na to, aby byla cesta nazvána po tomto drahém kovu. Jde o fonetický „přehmat“, kdy arabské slovo ALBALAT pro označení kameny dlážděné cesty se časem zkomolilo natolik, že z toho vzniklo španělské slovo PLATA neboli stříbro. Označení Vía de la Plata pro cestu vedoucí z jihu do Astorgy a pak dále na sever do Gijónu se uchytilo v dobách Kolumbových, který o této cestě hovoří, a to někdy kolem roku 1504.
Poutník, který se blíží k Astorze po Francouzské cestě a přichází z nedalekého Leónu, prochází krajem, kterému se říká Maragatería. Opět další fonetický hlavolam. Astorze se kdysi říkalo Somoza, neboli kraj pod horou. Tou je Teleno, která se svojí výškou 2 188 metrů patří k impozantním vrcholům Leónských hor. Nicméně místnímu kraji se říká Maragatería a jeho obyvatelům Maragatos. O jejich původu se ví pramálo. Poslední teorie ho odvozuje od severoafrického kmene Barag Wata, který prý opustil svůj rodný kraj a někdy v osmém století se usadil pod horou Teleno. Od 16. století se Maragatos začali živit povoznictvím a to jim vydrželo až dodnes. Vozili nasolené ryby ze severu z Asturie do Madridu. Tato jejich obživa se stala základem druhé teorie vysvětlující jejich jméno. Cesta vedla od moře, mar, k madridským gatos, jak se říkávalo Madriďanům. Právě ze spojení těchto dvou slov prý vzniklo označení pro tyto středověké speditéry. Jeden z nich si prý vydělal tolik peněz, že si mohl postavit luxusní dům na slavném náměstí Puerta del Sol v samém středu Madridu. O Maragatech se tvrdí, že řadu věcí dělají naopak. Příkladem je pravé maragatské cocido, tedy sedm až devět druhů masa, vařeného i dušeného se zelím, cizrnou či hrachem. Podstatou je, že ho musí jíst naopak, začít masem, tedy druhým chodem, a teprve pak dojídat vývar z masa a přílohy.
BUEN CAMINO, BUEN PROVECHO!
Autor: Turespaña, Španělská kancelář pro cestovní ruch OET Vídeň
