Ve dnech 29. srpna až 6. září jsme měli možnost „ochutnat“ více než 170 kilometrů na trase z Košic do Levoče a pak dál až za Poprad, do Važce.
Ještě večer před zahájením našeho putování jsme poznávali krásy večerních Košic v milé společnosti místní poutnice a s kolegyní ze sdružení Priatelia Svätojakubskej cesty na Slovensku si vyměňovali aktuální informace o rozvoji svatojakubského putování v našich zemích. Sluší se uvést, že v Čechách a na Moravě jsme oproti našim slovenským sousedům přece jen o delší poutnický krok napřed, u nás jsou totiž již všechny plánované trasy vyznačené, zatímco u nich dokončit značení znamená ještě velký kus práce.
Druhý den ráno naši komorní poutnickou skupinu o dvanácti účastnících (skládající se z přesily Čechů a Češek a jen jedné statečné slovenské poutnice) dočasně doplnili slovenští přátelé, kteří se rozhodli s námi část cesty sdílet. Po ranním poutnickém požehnání v nádherném dómu svätej Alžbety už nás cesta vedla mimo město, často lesy, obývanými medvědy. Měli jsme štěstí, žádný z nich po osobním setkání s námi nezatoužil…
V následujících dnech jsme navštívili i několik míst a měst, kde jsme měli možnost obdivovat historické skvosty: v Levoči baziliku svätého Jakuba se známým vyřezávaným oltářem tamního Mistra Pavla a také skvostnou renesanční radnici, v Kežmarku dřevěný evangelický kostel s krásnou malovanou výzdobou. Prohlédli jsme si nádherné fresky v kostele Ducha Svätého v Žehře (památka UNESCO), alespoň zvenčí rozsáhlý Spišský hrad, prošli jsme Spišské podhradie a navštívili Spišskou kapitulu. Stranou našeho zájmu nezůstalo ani poutní místo Mariánská hora u Levoče a Múzeum Baťa pod Tatrami ve Svitu, vzniklé před několika málo lety díky činnosti nadšených dobrovolníků. Jednoduše shrnuto, řada míst se stala pro některé z nás inspirací pro budoucí výletní plány.
Profil trasy rozhodně nebyl mírný, přesto jsme si stoupání i klesání v okouzlující krajině bez nadsázky vychutnávali, zejména na Spiši a pak v posledních dnech naší pouti, kdy nás provázel výhled na dechberoucí panorama Vysokých Tater. Celou trasu našeho putování si prohlédněte na Mapy.cz.
Jistě stojí za zmínku, že všichni účastníci naší výpravy byli bez ohledu na data narození neobyčejně zdatní a často ti s novějším datem jen bezmocně hleděli do dáli, kam ti dříve narození mizeli… Program pouti byl pro zájemce příležitostně obohacen o možnost návštěvy brzké ranní bohoslužby. Poděkováním při bohoslužbě v kostele Tří králů ve Važci jsme naši pouť také ukončili.
Každý den byl naplněný dojmy ze setkávání a především poznáváním krás Slovenska, pro nás Čechy země tak geograficky blízké a přece některými z nás v posledních desetiletích opomíjené. Kéž se tato pouť pro mnohé z nás i pro náš spolek stane podnětem k zamyšlení, kam by naše kroky a v případě spolku Ultreia také spolupráce v blízké budoucnosti mohly vést.
Radka Taucová
