Orlickými horami do Králík

Orlické hory, malebný kout našeho pohraničí, zelené kopce protínají bystré říčky, kraj přímo stvořený pro toulání přírodou, pro cesty k lidem, kteří tu žijí a především k sám sobě. Naši pouť začneme v Deštné, která je spíše známá jako zimní středisko lyžování, ale i tato obec má své poutní místo.

Nejdříve po příjezdu vás zaujme barokní kostel sv. Marie Magdaleny od proslulého stavitele J. B. Santiniho – Aichla z roku 1716-26, ale poutní místo je za Jiráskovou chatou, na kopečku zvaném Dříž, a vzniklo na přelomu 18. a 19. století. Tehdy se na stromě u studánky objevil obrázek P. Marie, jako vděk za uzdravení. Studánka se stala oblíbenou, na místě pak byla za přispění poutníků a obyvatel postavena r.1809 dřevěná kaple. V ní byla umístěna socha Panny Marie Královny tzv. Deštěnské a nad ní původní obrázek. Později přibyla i křížová cesta. Po vysídlení německého obyvatelstva místo upadlo v zapomnění.

Z Deštné od kostelíka je nejlépe se vydat po červené přes Jedlovou, kde překročíme říčku Bělou a na kopec ke kostelu Svatého Matouše, postaveného v letech 1737-41, který je bohužel ve velmi špatném stavu, a dále do Luisina údolí.

Odtud doporučuji vystoupat na hřbet Orlických hor na červenou tzv. Jiráskovu cestu a přes Kunštátskou kapli do Neratova. Ještě, barokní kruhová Kunštátská kaple Navštívení P. Marie ve výšce 1035m. Bohužel je bez zařízení.

Zemská brána. Krásné místo, chráněná krajinná oblast, velmi se hodí k naší pouti. Zde se na území Čech z Polska průrvou přes horský hřbet prodírá divoká Orlice. Je zde postaven a nyní čerstvě obnoven přes řeku kamenný most, který byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1901-03. Po proudu řeky pak budeme sestupovat romantickým údolím po modré až do Klášterce a k přehradě Pastviny. Tak nádherné koupání v křištálové vodě už jsem dlouho nezažila.

Kostel v Klášterci stojí za zastavení z mnoha důvodů. Je to historicky zajímavý kout. Připomíná se již v r.1277, byl tu menší klášter, původním jménem Orlík (Orlitz). Vše zpustošeno v husitských válkách. Kostel obnoven r. 1452 a celá jeho historie je na internetu. To místo je přímo vyšlapané staletími na Zemské stezce do Kladska. Kolik poutníků, obchodníků, poselstev a vojsk tudy procházelo. Dnes spíše zapomenuté a skromné, jen kostel vás svou mohutností upozorní na zašlou důležitost nebo slávu.

Kostel má ještě jednu zajímavost, pro změnu historickou. Věřte nevěřte, na vítězném oblouku je letopočet 462. S tou dvojkou si nejsem tak jistá, ona stejně není důležitá, ale není tam tisícovka. Prý si s tím historici lámou hlavu, zapomenutá prý není. Tak starý ten kostel nebude, ale sestra je o tom hluboce přesvědčena, že už tu bylo křesťanství a… No, záhadologové by se tu asi vyřádili.

Z Klášterce půjdeme přes České Petrovičky na hraniční přechod pro pěší. Zaskočíme si přes hranici 1km do Polska, podívat se na pěkný dřevěný kostelík v Kamienczyku. Je zasvěcený Archandělu Gabrielovi z r.1710. Je jedním z několika dřevěných kostelíků v Sudetech. Vevnitř je překrásně malovaný, ale je to jen vidět okénkem, i tak to stojí zato.

Vrátíme se zpátky na přechod, pokračujeme přes Petrovičky a Mladkov. Pokud zvolíte tuto trasu, bude hodně o zeleni. V Petrovičkách, malebné údolíčko s roubenkami, nad ním na silnici je celkem nenápadná předválečná kaple. Ale když jsem nakoukla dovnitř, moje výtvarné srdce zaplesalo, čistý, prostý interiér zdobí moderní barevné zařízení. Chtělo to odvahu, ale výsledek je neobyčejně krásný.

Projdeme Mladkovem a od nádraží stoupáme vzhůru, po červené až na poslední hřeben Orlických hor. Zde se nám doslova pletou bunkry pod nohama, však cesta je také jako vojenské muzeum. Tak u tvrze Bouda opustíme hřeben a půjdeme vstříc našemu cíli do Králík.

Je to milé městečko s upraveným náměstím a velmi vstřícnými lidmi. Již z dálky vidíme nad městem poutní areál Hora Matky Boží. Hlavní pouť je vždy v neděli okolo 15.srpna. Z městečka vstupujete branou do aleje lemované kapličkami. Staré dláždění by jistě mohlo vyprávět. Jak stoupáte alejí vzhůru, začínají pěkné výhledy, třeba na Kralický Sněžník. Konečně areál, schody, vstupní brána. Opravuje se, tak vstupuji bočním vchodem, nejdříve do kostela. Venku se právě rozpršelo a já v klidu rozjímám.