Poutníku, vítej u Štěpánovy lavičky.

Zastav se na chvíli. Ohlédni se zpátky na cestu, po které jsi přišel. Kudy vedla? Proč ses na ni vydal/a? Kam budou směřovat Tvé další kroky? Co Tě na té cestě asi čeká? Pokud máš chuť, zveme Tě na malou procházku lemovanou otázkami, na které nám často nezbývá čas. Pohodlně se usaď. Můžeš se třeba pomalu nadechnout a vydechnout, aby ses opravdu zastavil/a. Z nabízených otázek si můžeš klidně vybrat jen jednu a nést si ji dál na svojí cestě.

  • Co Ti v životě dělá radost? Kdy ses tomu věnoval/a naposledy?
  • Komu bys rád/a odpustila, kdybyste se už neměli nikdy potkat?
  • Komu bys rád/a řekl/a, že ho/ji máš rád, kdyby to mělo být naposled?
  • Jakou jednu věc můžeš dneska pro někoho udělat a zlepšit mu/jí tak den?
  • Kdo/Co je Ti v životě oporou?
  • Za co jsi zrovna dneska vděčný/vděčná?

Možná Tě napadnou úplně jiné otázky, se kterými půjdeš dál svoji cestou. I jedna otázka je víc než žádná. Třeba Tě k odpovědím inspiruje řeka, stromy, zpěv ptáků. Možná jde někdo s Tebou a budete si chtít o otázkách povídat.

Proč tohle zamyšlení?

Na tomhle místě si připomínáme našeho kamaráda Štěpána, který se staral o Jihočeskou trasu svatojakubské cesty, na které se právě teď nacházíš. Začátkem roku 2022 si vzal život. (Nebylo to tady, pokud Tě taková otázka napadla.) Přejeme si, aby byl jeho odchod připomínkou pro nás živé. Připomínkou, že teď tu ještě jsme. Teď ještě můžeme něco změnit, ačkoli to nemusí být snadné. Teď se ještě můžeme rozhlédnout po té kráse kolem sebe, nadechnout se voňavého vzduchu, slyšet vítr ve větvích. A to vůbec není málo!