Táta pěstoval kytky, tulipány, narcisy a taky vysadil na rodinné zahradě jeden jasmín. Když odešel, nezbylo než z prorostlých záhonů plevelem cibulky vyndat a někomu je darovat. A taky vedle nich rostoucí přesazené keříky jasmínu, jako potomky toho velkého. Bylo jasné, že na podzim cibulky musí být v zemi a protože už dvakrát jsem minul sázení stromů na poutní aleji od Vojnic k Olomouci Neředínu, bylo mi jasné, že letos, právě letos je jedinečná šance to napravit, tentokrát v katastru vesničky Ústín. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se s Janou Látalovou ze spolku Živé cesty alejí na společné akci na konci října v aleji mezi Vojnicemi a Olomoucí, že prodloužený víkend nám prostě bude nakloněný a počasí nás letos nepřeveze. Počasí vyšlo skvěle, teplo i pod mrakem, slunce nás při práci „neobtěžovalo“ a tak naše společné dílo nic nemohlo zastavit.
Každopádně než jsme se jako desetičlenná poutní skupinka k rýčům, lopatkám a rukavicím dostali, dali jsme si dostaveníčko na Svatém Kopečku 29.října sobotního poledne, s výhledem na Olomouc pod příznačným podzimním příkrovem mlhavého šera. Sešli jsme do města, porozepli bundy, odpočatí si užívali předstartovního veselí jen tak po cestě. Majíce spokojeně plná bříška z pozdního oběda vyrazili jsme s počínajícím šerem za město okouknout zelený pás vedle polňačky mezi lokalitami „U hnojáku“ a U Lipek, připravený k osazování v ústínském katastru. Prvních pár tulipánů zapadlo do země v sobotu takřka s baterkou v ruce a už jsme pelášili do Ústína obsadit místa ke spaní v místním komunitním centru.
Uvítání starostou Ústína s tekutým svetrem v ruce, obdiv nad rekonstrukcí celé usedlosti v majetku obce, ranní vstávání za kuropění po dlouhé noci díky posunutí času dozadu a hurá na osmou ráno do naší nedělní „tělocvičny“ uprostřed hanáckých polí. Jana nás uvedla ke všem sazenicím, rýčům, kolíkům, palicím, pletivům, lopatám, štěpkám a kolečku, načež v duchu „ten dělá to a ten zas tohle“ jsme se rozprostili po aleji. S kratší pauzou uprostřed dopoledne, okořeněnou hanáckými škvarky na chlebech, šlo nám dílo pěkně od ruky i od nohy. V závěru navíc okořenilo brigádku kutání šipkové rýhy pro narcisové cibulky poblíž poutní infotabule, kde čirou náhodou ležela dosti kamenitá navážka ☺ Ale vyplatilo se, to povzbuzování stálo za to a pohled na cestu zprava lemovanou kukuřicemi a zleva desítkami stromů či novými keři obsypanými kůrou navozoval dojem rustikální zahrady a s příslibem jarní květeny příštích let.
S hřejivým pocitem se nám od vysazených kalin, lísek, narcisů a tulipánů odcházelo zpátky do města, navíc když nám nově namalovaná červená značka udávala směr až do Neředína.
Velké díky organizátorce Janě včetně její rodiny, která ještě odpoledne dosazovala jasmíny a zalévala výsadbu. A zrovna všem zúčastněným poutníkům Evě, Jirkovi, Katce, Monice, Jindrovi, Aničce, Tomovi Byrtovi i Kamilovi z Ústína, že jsem si mohl užít tuhle zábavu v rodišti svojí babičky, kam jsem jel „udat“ jasmíny jejího zeťáka.
Další fotky najdete na Rajčeti. 🙂
S poutnickým buen camino ☺
Tomáš Jindřich