4.srpna 2013 jsme v 5.23 byli připraveni na odjezd vlakem směr Mnichov, ale poprvé jsem měl tu čest, že vlak vůbec nepřijel, na dráze mezi Prahou a Berounem popadaly stromy a stejně tak se stalo ještě ten den odpoledne v Německu před Ulmem, takže jsme chytili dvě bouře na startu, které zablokovaly dvoje vlakové spojení a nakonec jsme přenocovali u kamaráda, prezidenta německé jakubské organizace… Jako kdyby tento odjezd chtěl ukázat, že Švýcarsko je pro cizince těžko dostupná země, jak tomu bylo napříč staletími. Improvizace z prvního dne předznamenala ráz celé poutě, čím méně plánování, tím příjemnější překvapení na cestě!
Švýcarsko je jak z hlavního města Prahy, tak z Moravy přímo na cestě do Santiaga, i když jde ho obejít přes Francii v případě, že se poutník vydá na cestu přes Ulm nebo ještě severněji přes Nürnberg, Rothenburg a Speyer. Tím si ulehčí poutník cestu o řadu švýcarských kopců, ale také o řadu čiře průhledných jezer, a to nedoporučuji, protože cesta Švýcarskem stojí za to i přes drahotu, která na poutníka čeká v obchodech, ubytováních a především v restauracích. Švýcarsko je zemí kopců, jezer, domácího zvířectva na svazích, pečlivě sekaných luk a hrdých bílých křížů na červených polích v napnutých vlajkách u volně stojících domů ve švýcarské svěže zelené krajině.
Přes Švýcarsko nás vede do Santiaga jedna hlavní páteřní cesta z Einsiedeln přes Interlaken až do Ženevy, kdy do Einsiedeln poutníky přivádí cesta hned ze tří letovisek u Bodensee – Rorschachu, Konstanz a Schaffhausenu. Dá se projít také skrz údolí Emmental a Bern, ale tato cesta není tak bohatá na svéráznou přírodu, a také není na ní tolik poutnických ubytování. Češi jako příchodovou cestu do Švýcarska využívají rovnocenně cestu do Rorschachu i do Konstanz lodí přes Bodensee, a přitom vycházejí hlavně z Konstanz díky husitské tradici tohoto bádenského města.
A jaké je Švýcarsko jako stát? Rozdělené do bezpočtu kantonů, které mají vlastní značení i způsob informování o poutnictví, a k tomu více v následujících úhlech pohledu na švýcarská specifika putování.
Druhy značek
Žlutá mušle na modrém poli není tou nejčastější značkou na cestě, vždy na přechodu mezi kantony jsou vysvětlující tabule o změnách ve značení, občas poškozené. V prvním kantonu za hranicí s Německem v kantonu Thurgau nedoprovází poutníky mušle, ale bílé tabulky „Schwabenweg“, ve větších obcích najdete informační tabule s logem St.Jakobsweg s odhadem doby putování do další větší obce. Po příchodu do kantonu Zürich se značení v krajině mění na žluté tabulky „Wanderweg“, kdy rozcestníky jsou mnohem častější a tak tomu je už v celém německém švýcarsku. Důležité je také to, že ve Švýcarsku je více dálkových cest, kdy nejužívanější cestou je právě Jakubova cesta č.4, tzv. Via Jacobi, s podtitulem Wege der Jakobspilger.
Kromě začátku značení v Kreuzlingen v kantonu Thurgau není se značením problém, cesty jsou přehledné a křižovatky vždy alespoň žlutou šipkou značené.
Zajištění cest – na co se můžete spolehnout
Jestli značení je ve Švýcarsku i na Evropu nadstandardní, tak různé doplňky po cestě vyloženě bijí do očí, jak je tato země bohatá. Často lavičky ve stínu k sezení a každý den velké zastřešené sezení pro cca 20 osob s grilem a dřevem ukazuje na nečekanou pohostinnost tohoto netypického evropského národa. Cesty jsou až na výjimky široké, většinou asfaltové, jen výjimečně v blízkosti rušných silnic. Na rozdíl od Čech a Německa je znát mnohem větší využívání cest, a proto jsou k vidění pravidelně informace o nejbližších ubytováních ve vzdálenosti do 15 kilometrů od cíle. Ke konci putování jsme už vsadili na to, že nebylo třeba obvolávat ubytování dopředu, a prostě jsme k některým z nich došli a úspěšně požádali o ubytování. Každopádně hustota ubytování stoupla od města Rapperswil 90 kilometrů od německé hranice, kde se spojují tři cesty od Bodensee.
Vhodná doba k putování po Švýcarsku
V německé, severnější a kopcovitější části jakubské cesty ve Švýcarsku jsme putovali první dva týdny v srpnu, kdy zkraje nás provázeli vedra a bouřky, po dvou dnech dešťů jsme po většinu cesty měli typické polojasné srpnové počasí s teplotami kolem 25 stupňů. Určitě se v této zeměpisné šířce a menších horách bernského Předalpí dát chodit pohodlně od května do října, v tuto dobu jsou např. otevřené ubytovny se spaním v seně, tzv. Schlaf im Stroh. Každopádně srpen je určitě nejvřelejším měsícem tím, že po cestě narážíte na spoustu ovoce od ostružin přes volně stojící jabloně „skleněné žluté“ až po lesní jahody, navíc se můžete koupat v ohřátých jezerech, a to přitom na zdarma přístupných travnatých plážích!
Ubytování
Ve Švýcarsku je v současné době 6 oficiálních poutnických ubytoven za příznivou cenu na švýcarské poměry, každopádně celkem je poutnických ubytoven daleko víc, s různým přístupem za různé, většinou vyšší ceny kolem 30 švýcarských franků, kdy jsou většinou ubytovny po cestě nebo v knižních průvodcích avizované. Přestože pro Švýcary je bez diskuse požadovat za ubytování konkurenční cenu, tak v úplně posledním Pilgerherberge v Thunu v komunitním centru jsme dostali ubytování zadarmo, jen za darovné. Obecně platí, že dražší je ubytování v klášterech, nad 30 franků se snídaní, spaní na seně se snídaní se drží pod 30 franků a nejlevnější za 20 franků jsou oficiální Pilgerherberge, např. v Märstetten, St.Gallen, Rapperswil nebo Brienzwiler.
Jídlo
Jídlo je znatelně dražší než v Německu, určitě je to i tím, že tu chybí mezinárodní potravinové řetězce a převažují místní Migros aj. Jsou tu však krom běžných obchůdků i malá sýrařství, kde se prodávají nejen čerstvé sýry z domácí dílny, ale i výborné jogurty, tvarohy, chleby a další pečivo. Jestli plánujete zajít do restaurace, připravte se na ceny odpovídající luxusním pražským restauracím. Jako místní specialita nás nadchly nejen bramborové rüsti, zapečené se sýrem, nebo tekuté sýrové fondue s pečivem, ale i pro nás naprosto nezvyklé a chutné nudle s přírodním řízkem a houbami!
Švýcarské zvyky
Ačkoli Švýcary provází určitá charakteristika národa, který je pracovitý a odměřený zároveň, tak přeci jen ta určitá nálepka odměřenosti se poutníkům putujícím ve Švýcarsku ukáže i z druhé stránky. Švýcaři jako blízcí Němcům mají v sobě velkou disciplínu a přitom velkorysost, kdy oboje si poutník nejvíce osvojí v poutnických ubytovnách, kde má vždy službu někdo z místních, např. v Brienzwiler dokonce dvojice dvou seniorů připravovala večeře a snídaně takřka v domácím prostředí. Takový přístup nebyl výjimkou, v podobném duchu na nás působilo zázemí všech grilovacích přístřešků, perfektně udržovaných bezplatných pláží nebo zdravení majitele restaurace u každého stolu osobně.
Historicky je známá švýcarská soudržnost, viditelná i na stavbách dřevěných mostů ve 30.letech 20.století. A v neposlední řadě se Švýcaři rádi ve větším množství lidí baví, ať už je to večerní zábava v režii švýcarské televize na břehu Vierwalstättersee, soupeření kormidelníků na řece Aare se shazováním z lodi nebo rozvíjení myšlení formou cvičení nezvyklých překládání papíru aj. Ať už jste ve Švýcarsku kdekoli a nemusíte přitom vidět hojně vyvěšené státní vlajky u domovů, tak z této dobře upravené země cítíte, jak jsou její obyvatelé na ni hrdi.
Závěrem
Po návratu ze Švýcarska jsme byli všichni nadšeni z naší cesty nejen proto, že jsme ji zvládli a i příjemně si ji užili, ale hodně také proto, že Švýcaři na nás zanechali dojem, jak profesionálně a přitom přátelsky se dá přistupovat k neznámým lidem, což nejpříznačněji mi ukázala poutnická průvodkyně Vreni s její nehranou ochotou předvést nám Švýcarsko v určité části Bernských Alp bez jakéhokoli nároku na honorář. Bylo jí prostě ctí, že může být při tom, kdy jejich zemí prochází nová skupinka poutníků. Tento přístup, tolik typický pro švýcarský venkov, nám ukázal tu přirozenější tvář Švýcarska, a zapsal se nesmazatelně do našich srdcí, stejně jako my jsme rádi zapsali pár vět do poutnických knih, které se občas vyskytly v ubytovnách nebo při cestě schované ve skále.
Tomáš Jindřich
Z cesty odkazuji ještě tématicky na fotky několika oblastí:
Města, vesnice, vísky, osady a letoviska po cestě Švýcarskem 2013